Rozhovor pro Pitchfork: Život, svoboda a honba za štěstím

Categories Lust For Life Překlady rozhovorů
Pitchfork

Hudební web Pitchfork několik dní před vydáním alba “Lust For Life” zveřejnilo velmi otevřený rozhovor s Lanou. Předem se omlouvám, že nepřekládám i úvodní text, ale myslím si že to interview je ta zajímavější část. 😉

Tak, jak jsem slíbila na FB, pustila jsem se do překladu, poslouchám nové songy a mám pocit, jako bych téhle ženě rozuměla víc než jindy.

Také nezapomeňte kupovat, stahovat a streamovat nové album “Lust For Life”.


Pitchfork: Ještě před pár lety si zpívala texty jako “Nemám toho moc, pro co bych žila” a nyní se usmíváš na přebalu Lust For Life. Jak jsi se dostala na tak šťastné místo?

Lana Del Rey: Udělala jsem osobní závazky.

P: Závazky k čemu?

LDR: No, jsou osobní. [směje se] Měla jsem pár lidí v mém životě, kteří ze mě udělali horšího člověka. Nevěděla jsem, jestli dokážu z téhle škatulky všednosti vystoupit, která znamenala mít okolo sebe hodně lidí s mnoho problémy s pocitem, že tohle je moje domovská základna. Protože to je všechno, co znám. Strávila jsem celý život v úvahách s šíleními osobami. Cítila jsem, že každý by měl dostat tu šanci, ale neměl. Někdy prostě bez řečí musíš odejít.

P: Tvoje předešlá alba obsahovala klaustrofobický svět, který byl složený jen z tebe a jedné další osoby, ale najednou jakoby jsi naplno otevřela oči a rozhlídla se kolem.

LDR: Vývojově jsem byla na jednom místě strašně dlouhou dobu, a pak mi trvalo déle než ostatním být schopná se otevřít. Tím že jsem přirozeně spíš stydlivější, mi trvalo déle pokračovat s integrací do místní komunity, globální komunity a osobně se rozvíjet. Stát se slavnou ti také moc nepomůže růst v komunitě. Je důležité mít tvůj vlastní život. Je to těžké, díky tomu jak je vše dostupné. Hackování? E-mail pro mě není. Dělám hodně, abych se necítila v pasti.

P: Tvoji fanoušci jsou známí svými obsesi. Překračují někdy hranice?

LDR: To kurva překračují. Někdo ukradl obě moje auta. Všechny tyhle strašidelný věci. Určitě jsem měla v domě nějaké lidi, nevěděla jsem, že jsou tam, když jsem byla zrovna doma. Volala jsem zatracenou policii. Zamkla dveře. Samozřejmě to je jeden z jednoho sta tisíců lidí, který je šílený. Ale nějakou dobu jsem měla problémy usnout.

P: Sláva je izolující, ale ty se vážně snažíš, aby to tak nebylo.

LDR: Sláva bude izolující. Tečka. Jedině, že by ses tomu nějak vyhnul, ale to musíš být dlouho na nohou. Dostat se přes tu nepohodlnost být tím jedním člověkem v místnosti, kterého všichni poznávají. Posledních pár let jsem pořád venku: kluby, bary, show. Roky jsem byla tiše v nahrávacím studiu, unikala zadním východem a “neříkej hlavně, že přijdu”. A teď jsem se trochu víc uvolnila, kdy se prostě někde ukážu. Nepotřebují speciální vstupenky. Prostě jdu a sednu si kde chci. Mám pocit, jako bych to byla zase já.

P: Když máš teď šťastnější období, jak na tebe působí staré texty z předešlé desky jako “uhodil mě a bylo to jako by mě políbil” z Ultraviolence.

LDR: Nelíbí se mi to. Nelíbí. Nezpívám to. Zpívám Ultraviolence, ale už ne tuhle část. Mít ve vztahu někoho, kdo je agresivní je jediný druh vztahu, jaký jsem znala. Neříkám, že ten text byla 100% pravda, ale už mohu pohodlně říct, že čemu jsem byla zvyklá byl složitý a bouřlivý vztah a nebylo to kvůli mně. Nebylo to z mojí strany.

P: Teď chceš představovat světu jinou tvář s Lust For Life?

LDR: Ne. Nezajímá mě to. Chci jenom říct, že jsem jiná. A i být trochu jiná může znamenat, že už nechci zpívat tuhle část. Pro mě to prostě bylo, co to bylo. Já se vypořádávám s tím co je v mých textech – vy se s tím nevypořádáváte. Byla jsem otrávená z toho, jak se mě na to všichni ptali. Jako kdo si myslí že jsou?

P: Myslíš, že jsi romantizovala nebezpečí skrze tvojí hudbu?

LDR: Ne. Nelíbí se mi to. Jenom je to to jediné, co jsem dřív znala. Tak se snažím dělat nové věci. Nikdy nepíši líp, když je kolem mě rozruch. Born To Die už bylo hotové, když tyhle sračky udeřily. Když jsou věci dobré, hudba je lepší. Snažím se změnit způsob, jakým jsem myslela, že věci budou na to, kterým cítím, že by mohly být, což je možná slibnější.

P: Ale i s takovými novými perspektivami, Lust For Life je místy melancholické. Když děláš smutnou hudbu, kterou jsi dělala tak dlouho, nezbytně to neznamená, že ty jsi smutná?

L: Jo. Myslím si, že pro většinu lidí, bez ohledu na to, co tvrdí, je to pravděpodobně přímý odraz jejich vnitřního světa. S mojí první deskou jsem nebyla smutná. Byla jsem velmi nadšená a potom jsem byla jenom zmatená.

Cover singlu "Lust For Life" ft. The Weeknd

P: Po vydání Born To Die si čelila hodně kritice, s části kvůli tomu jestli jsi autentická nebo ne. Myslíš si o sobě, že jsi autentická?

LDR: Samozřejmě. Jsme vždycky sama sebou. Oni neví, co znamená být autentický. Jestli myslíš, že všechnu tu hudbu co my vyšla před rokem 2013, která byla super přímá a nablýskaná. Jestli tohle je pro tebe autentické, tak tohle bude vypadat jako pravý opak. Protože tyhle sračky byly stylizované. Jen protože si dělám velký účes, neznamená, že jsem zboží. Jestli něco, tak já si češu svoje vlastní vlasy, sama vycpávám svůj vlastní zkurvený příčesek, když mám velký účes. Hudba byla velmi divné místo, když jsem se stala známou a opravdu se mi nelíbilo.

P: Měla jsi pocit, že ta kritika měla misogynní sklony?

LDR: Ne. Ženy mě nesnášeli. Vím proč. Myslím, že to bylo něco, co jsem říkala s čím se prostě nemohli spojit, nebo měli obavy, že kdyby byly v té samé situaci byly by zranitelné.

P: Nezpívala jsi zrovna povzbudivé věci.

LDR: Ne, nezpívala. To nebyl můj úhel pohledu. Neměla jsem úhel pohledu – to byl ten problém.

Promo fotografie pro Ultraviolence

P: Všimla jsi si toho, jak jsou dnes v rádiu všechny songy melancholické? Třeba text Lil Uzi Vert – “All my friend are dead” – sní to jako něco od Lany.

LDR: Kulturně došlo k zvukovému posunu. Myslím, že s tím mám hodně co do činění. Mám. Slýchávám hodně muziky, která zní jako moje dřívější nahrávky. Bylo by divné tvrdit, že ne. Pamatuji si, jak jsem se snažila dostat před 7 lety smlouvu a lidi mi říkali, “Děláš si srandu? Tyhle songy? Pro ty je nulový trh”. Byla to hodně dlouhá doba, kdy lidi museli zapadnout do té popové škatulky.

P: S těmi všemi kritikami, které se ti dostalo během let, hlavně po Born To Die, by někteří lidé hodili ručník do ringu. Ale ty jsi zdvojnásobila a udělala ještě víc zahořklou, téměř hyper-Lana desku nazvanou Ultraviolence.

LDR: Hodně jsem zdvojnásobila. Zpochybňovala jsem se díky nim – nevěděla jsem, jestli to tak nebude vždycky. Nemůžeš vydávat alba, jestliže 90% recenzí na místech jako je Times budou negativní. To by bylo šílený. Dávalo by to smysl úplně ustoupit, ale já řekla, “Nechte mě nahrát další 3 desky a uvidím, jestli to ustojím v samotném středu bouře. Moc to neměňme. Nechte mě ubrat trochu té produkce, takže to bude líp slyšet, protože jsem myslela možná to lidi jenom rozptyluje. To samé jsem udělala s Honeymoon. Všichni tady okolo mi říkali, “Je to skvělá deska, ale víš, že se to asi nebude hrát v radiích.” A já na to, “Jo, když jsem se podepisovala řekla jsem Jimmymu [Irvinovi], ‘Jestli mě chceš mít upsanou, tohle je všechno co dostaneš.'” Prostě jsem byla zavázaná dělat hudbu, protože věřím v to co dělám. Všechno co jsem musela udělat bylo nevzdávat se.

P: Takže ta žena z Ultraviolence zamotaná v rozruchu – je tam někde na Lust For Life?

LDR: Uvidíme. Zatím je tohle dosud moje zkušenost, ale jako snažím se.

P: Některé z těch srdcovek z Lust For Life mi opravdu připomněli jeden song z Ultraviolence – “Black Beauty”.

LDR: To je smutná píseň. Je to ta píseň – [zpívá] I keep my lips red like cherries in the spring / Darling, you can’t let everything seem so dark blue – to je dívka, která stále vidí modrou oblohu a nosí trochu barvy jen tak pro sebe samotnou. Ale pro toho druhého člověka je to všechno černé. A můj svět byl z takových podnětů jak z inkoustu. [V tuto chvíli Lana začíná plakat a musíme na chvíli přestat.]

P: Co tě teď rozplakalo?

LDR: V ten moment, kdy jsem řekla “trochu barvy”. Spojilo mě to s tím pocitem, kdy jsem byla schopná vnímat jen část světa v barvě. Když se takto cítíš, můžeš se cítit v pasti.

P: A teď už vidíš svět v plných barvách?

LDR: [vzdychla] Vážně nevím, jak popsat můj pohled v tuhle chvíli.

P: Ale snažíš se, a to je o čem je Lust For Life?

LDR: Ne to není. Nevím o čem to je. Nevím co to je.

P: Je to album způsob jak říct, že aspoň chceš být šťastná?

LDR: Ne. Je to jen, že se aspoň něco děje.

P: Co tě dělá šťastnou?

LDR: Jsem nenáročná. Miluji přírodu. Miluju procházky. Být blízko vody – ne vždycky se v ní koupu. Miluji živly. Když hraju venkovní festivaly. Miluji ten pocit.

P: Z čeho se cítíš mizerně?

LDR: Když mám pocit že jdu pozpátku.

P: Je na albu příběhová linie?

LDR: Ano.

P: Co je to za příběh?

LDR: Musíte na to přijít.

P: Ještě před pár lety jsi říkala, že tě nezajímá feminismus a teď píšeš protestsongy a rozjímáš nad válkou a mírem. 

LDR: Protože věci se kulturně změnily. Teď je to víc vhodné než to bylo pod administrací Obamy, kdy se aspoň všichni cítili bezpečně. Byly to dobré časy. Šlo to akorát nahoru.

Ženy se začali okamžitě cítit méně v bezpečí pod aktuální administrací. Co když odeberou Plánované rodičovství? Co když nám vezmou antikoncepci? Teď, když se mě na tohle lidé ptají, cítím se jinak. Důvod, proč jsem požádala, aby Stevie Nicks byla na albu bylo, protože se mění s prostředím a já jsem taky taková.

V “When the World Was at War We Kept Dancing” jsem napsala “Kluci, nedělejte hluk, nesnažte se být vtipní, ostatní to možná nepochopí”. Jako můžeš ubrat na tom tónu s tou tvou bouřlivou rétorikou, která nefunguje? “God Bless America – And All the Beautiful Women in It” je malý pozdrav za ženy a ostatní, kteří se necítí bezpečně, když jdou po ulici pozdě v noci. To je na co jsem myslela, když jsem psala, “I když jsem sama nejsem osamělá, cítím tvé ruce kolem sebe”. Ne že bych se tak vždycky cítila, když jdu po ulici, ale někdy se v mé hudbě snažím psát o místě, kam se jednou dostanu.

P: Cítíš se v nebezpečí?

LDR: Cítím se méně v bezpečí než jsem se cítila za Obamy. Když je vůdcem na špičce pyramidy ten, kdo který nedbale hlasitý a vtipkuje o věcech jako je tato, tak to nalamuje charakter lidem, kteří už před tím měli agresivní sklony vůči ženám. Viděla sem to hned tady v LA. Šla jsem po ulici a slyšela jsem lidi říkat věci, které jsem nikdy neslyšela.

Když se mě lidé ptali na feminismus před tím říkala jsem, “Osobně nemám zkušenost s diskriminací vůči mě jako ženě”. Měla jsem pocit, že se mi daří. Vedu show stejně jako The Weeknd vede. Mám spoustu žen kolem mě, miluji je, podporuji je. Měla jsem pocit, že bychom měli možná mluvit na prvním místě hlavně o hudbě? Můžu říct, že to jediné, co jsem mohla pro ženy udělat, bylo říct můj vlastní příběh.

Born To Die

P: Je těžší romantizovat Ameriku, když je její největší celebritou Donald Trump?

LDR: Je to rozhodně nepříjemné. Rozhodně jsem změnila vizuální stránku turné. Nebude mi vlát americká vlajka pro Born To Die. To se prostě nestane. Raději bych aby tam nehrálo nic. Je to přechodná situace a jsem si toho super vědoma. Myslím, že by to nebylo vhodné vystupovat ve Francii a vlát tam americkou vlajkou. Je to divný pocit – v roce 2013 jsem se přitom divně necítila.

Všichni ve studiu jsme netušili, že sem začneme chodit a hned mluvit o tom, co se děje. Nikdy jsme to před tím nedělali, ale každý den během voleb by jsi vstal a něco hrozného se stalo. Korea najednou míří raketami na západní břehy. S “When the World Was at War We Kept Dancing” jsem si sama sobě kladla reálnou otázku: Je to konec éry? Jako pád Říma?

P: Nostalgie může působit jako kýč, když se nedělá správně a ty jsi plná nostalgie. Jak se ti daří jí navazovat správně?

LDR: Vím, že občas jsem na hraně. [směje se] Viděla jsem komentáře, co lidé psali o mé malé “Coachella – Woodstock in my Mind” písni. Napsala jsem ten název a jako ok, vím, že jsem tam byla. Ale myslím, že jeto úžasné. Je to co na mysli, to na jazyku. Je to TAK moc co na mysli, to na jazyku. Ale někdy jsou věci takové, jaké jsou. Jsem 3 dny na Coachelle a Severní Korea na nás míří raketami a já koukám na vystoupení Father Johna Mistyho s mojí nejlepší kamarádkou, jeho ženou – to je doslova co zpívám. Jo jsem hipster, vím to. Chápu.

Coachella

P: Zmínila jsi práci se Stevie Nicks na tomto albu, jaké to bylo s ní nahrávat?

LDR: Přišla přímo z letadla, když přiletěla z její poslední show po 60 městech, pro které jsem měla původně být předskokanem. Požádala mě o to a já jenom řekla “Oh můj bože”. Ale nemohla jsem, protože nechci dělat takhle velké turné.

Prolétla dveřmi. Blond melíry, růžovo-zlaté brýle, zlaté špičky nehtů, růžovo-zlatá rtěnka, zlaté řetízky, zlaté prsteny, černá s černou na černé. Velmi stylová. A já najednou vypadala jako žena v domácnosti – flanel na flanelu, protože byla studená noc. Říkala jsem si, proč jsem se víc neupravila pro Stevie Nicks?

Na konci toho songu ona zpívá, já zpívám a pak zase ona. Bylo mi trochu trapně. Říkala jsem jí, “Zním tak malá v porovnání s tebou.” A ona na to, “To je dobře, jsi taková má malá ozvěna.” Stevie mě nazvala její malou ozvěnou. Je to stupidní maličkost, ale ona svým způsobem vychovává a to nechci znevažovat že mám více dychtivý hlas. Čehož jsem si ani nebyla vědoma dokud jsem nebyla na jednom tracku s někým, kdo má v hlase méně vzduchu. Cítila jsem se v ten moment odhalená. Ale ona jen řekla,”To jsi ty. Jen buď sama sebou.”

Lana Del Rey se Stevie Nicks ve studiu

P: Když mluvíme o hudebních ikonách, můžeš mi říct něco víc o tvém vystoupení na svatební party Kim a Kanyeho?

LDR: Bylo to překvapení pro Kim. Před tím jsem se s ní nepotkala. Zpívala jsem “Young And Beautiful”, “Summertime Sadness”, “Blue Jeans”. Kanye si poručil “Young And Beautiful”. Holky – Kardashianky – byly tak milé. Byla tam jenom jedna přední řada, jenom oni, hned tady. Žili pro to. Pak po zbytek párty pouštěli Kanyeho a Jay-Z desky, pršelo a všichni byly na nohou a tancovali v dešti. Zůstala jsem na 40 minut a pak odešla.

P: Lidi hodně řešili, že prodáváš přívěšek se lžičkou na koks. Je to lžička na koks?

LDR: Jo, je to vtipné. Mám tam taky zapalovač a čutoru. Ale nešňupu koks.

P: Taky si dříve říkala že nepiješ a pak se to ukáže v tvých písních. Teď piješ alkohol?

LDR: Bez komentáře.

P: Hodně zpíváš o drogách a alkoholu.

LDR: Ne na téhle desce. Brala jsem dřív nějaký drogy, ale teď už aktivně neberu.

P: Co si brala za drogy?

LDR. Bez komentáře. [směje se] Ale myslím, že ta koksová lžička je docela legrační. Jako no a co. Nemyslím si, že to někoho přiměje šňupat koks.

P: Jsi si vědoma, když ve své práci narazíš na tabu?

LDR: Ani ne. To je ta jediná věc, pro kterou nemám cit. Narazím na to, ale často o tom nevím. Jsou tu určitý věci, které si myslím, že jsou super, na které vím že by ostatní lidi byli jako “Okayyy”.

P: Jako zpívání o smrti?

LDR: To je ale reálný život. Super reálný.

P: Bylo ti hodně vyčítáno, když jsi jednomu žurnalistovi řekla, že bys chtěla být mrtvá.

LDR: Ať si nasere. Nemyslela jsem, že to nechá otisknout a zvolí to jako titulek. Zažívala jsem opravdu těžké časy. Byla jsem rok na cestách. Opravdu jsem s tím zápasila, byla jsem hloupá. Říkala jsem si, “Chci kurva umřít”. Možná jsem to myslela vážně. Nevím.

P: Které z alb je nejvíc autobiografické? 

LDR: Všechny. Poslední deska – poslouchala jsem “Terrence Loves You” a bylo mi mě strašně líto. Ten člověk o kterém zpívám – [zpívá]  Jsi co jsi, nikomu na mě nezáleží – doopravdy jsem řekla že nikomu na mě nezáleží? To je kurevsky šílený.

P: Cítila ses tak?

LDR: Asi ano, zpívala jsem to.

P: Na co jsi hrdá?

LDR: Moje alba. Miluju svoje desky. Miluju je. Jsem pyšná na to, jak jsem dala části svého příběhu do písní způsobem, kterému rozumím jen já. Z pohledu mého měřítka toho, co považuji za dobré, je to opravdu jen to, co si myslím. Mám svůj vnitřní rámec, kterým to vyměřuji. Můj vlastní názor je pro mě opravdu důležitý. Začíná to a končí zde.


Původní text naleznete na Pitchfork.com.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.